Syst
ém získávání spolupracovníků
**************************
tajemství úspěšného podporování
„VELKÝ AL“
VAROVÁNÍ
Tato knížka by mohla uškodit vašemu zdraví. Pokud se budete řídit uvedenými radami, váš příjem podstatně vzroste. Zvýšené příjmy přinášejí stres a starosti, jak správně investovat uspořené peníze. Autor a vydavatel této knihy odmítají veškerou odpovědnost za nervová zhroucení způsobená nadměrným bohatstvím. Každý dobrý nápad v této knížce má větší hodnotu, než je její cena. Pevně však věříme, že z ní vytěžíte mnohem více.
Tato kniha je tak hodnotná, že byste ji raději neměli uvádět v daňovém přiznání.
POZNÁMKY VYDAVATELE
Osoba, která seznámí nového zájemce se systémem MLM
a uvede jej do podnikání, bude dále označován jako „sponzor“.
Systém MLM neboli síťový marketing mají široké využití
v různých oblastech nabídky zboží a služeb.
Člověk zabývající se podnikáním v systému MLM může být
distributorem, poradcem nebo obchodním partnerem.
Pro jednoduchost bude v dalším textu označován
pouze jako „distributor“.
Distributor, který dosáhl výrazných výsledků a úspěchů
v podnikání v systému MLM je dále uváděn
jako „vedoucí pracovník“ – „školitel“.
Jeho organizace je v některých případech uváděna jako „síť“.
PRVNÍ KAPITOLA
Distributor Joe
Distributor Joe se v sobotu probudil brzy ráno. Celý týden se těšil na tento den volna, aby se mohl konečně věnovat „opravdovému získávání nových spolupracovníků“. Dnes nemusí do práce, takže se může stoprocentně věnovat své činnosti. Joe se pořádně nasnídal a pohlédl na hodiny – bylo půl deváté, tedy čas na to, aby si telefonicky domluvil schůzky.
Chvilku váhal a pak vytočil první číslo. Telefon třikrát zazvonil a Joe rychle zavěsil. „Ještě jsou možná v posteli, asi bych neměl volat tak brzy“, pomyslel si. „Měl bych tak hodinku pracovat na určování cílů“.
V půl desáté dokončil Joe svou tabulku cílů. Vyplývalo z ní, jaké získá prémie, až bude každý z jeho distributorů v desáté línii podporovat jednoho nového člověka týdně, jehož průměrný týdenní obrat bude 20 dolarů 30 centů. Spočítal si rovněž, kolik schůzek zvládne osobně, až se dostane do kategorie superhvězdy. Nejdříve ovšem musí Joe získat toho prvního distributora.
V půl desáté a pět minut Joe znovu zavolal. Bylo obsazeno. S pocitem ulehčení si pomyslel: „Asi by stejně neměl zájem“. Jelikož se Joeovi nepodařilo sjednat si schůzku se dvěma potenciálními zájemci, rozhodl se projít svůj seznam lidí a podívat se komu by ještě mohl zavolat. Když se svým seznamem probíral, využil příležitosti a rozdělil si všechny potenciální distributory do tří kategorií – na velmi slibné, průměrně slibné a málo slibné. Jakmile si je všechny takhle roztřídil, napsal jejich jména a základní údaje na malé kartičky a zařadil je do skvělé kartotéky, jejíž systém by mu záviděli i v IBM.
Ve tři čtvrtě na dvanáct začal mít Joe trochu provinilý pocit, že dnes dopoledne se věnoval všemu možnému, jen ne získávání zájemců. Pomyslel si: „Ne že bych se bál hovořit s lidmi nebo měl strach z odmítnutí, jen si připravuji dobrý základ pro skvělé odpoledne. V podstatě jsem teď připraven se vrhnout do práce ve velkém stylu.“ Když se chystá odejít, náhle se vzpamatuje a řekne si: „Bože, vždyť už je skoro čas k obědu, měl bych se napřed najíst.“
V jednu hodinu odpoledne Joe odejde z domu a vyjede z garáže. Kam by ale měl jet nejdříve? Nemá sjednané žádné schůzky, nemá ani žádný plán. Joe si dodá odvahy a vydá se k malému obchodnímu středisku ve své čtvrti, aby pár lidí navštívil bez předchozí domluvy. Nabízí dobrou obchodní příležitost a lidé, které teď hodlá navštívit, mají malé živnosti. Je tedy velká šance, že bude úspěšný. U pana obuvníka čekala v krámě fronta zákazníků na správku a Joeho tedy moudře vynechal. Pan Obkladačky a koberce měl v obchodě jen jednoho zákazníka, ale kdyby byl Joe majitelem odmítnut, jistě by zákazník o něm a o jeho příležitosti získal špatné mínění. Paní Květinářka měla kyselý výraz v obličeji a nebylo by moc dobré za ní chodit a ještě více ji rozladit. v obchodě s obuví byl přítomen jeden mladý prodavač. Pokud by ho ovšem Joe začal zasvěcovat do své obchodní příležitosti, mohl by je přistihnout vedoucí a Joea vyhodit. Ale pan Hodinář byl v obchodě sám.
Joe se představil. Pan Hodinář okamžitě převzal iniciativu a začal se vyptávat: „Kolik peněz mě to bude stát? Jak dlouho už to děláte? Jaká máte doporučení? Můžete mi ukázat svých posledních dvanáct prémiových šeků?“ Joe byl naprosto zahnán do úzkých a tvář si zachránil jen předstíráním, že má málo času a čeká ho další schůzka, a rychle odešel.
V půl třetí nastoupil Joe znechuceně do auta. Měl pocit, že jeho sebedůvěra je na nule, ale chtěl učinit ještě jeden pokus. Rozhodla se, že pojede kolem domu svého přítele a pokusí se alespoň o jednu prezentaci. Ve tři čtvrtě na tři projížděl ulicí kolem přítelova domu, ale dal si pozor, aby nezajel až na příjezdovou cestu. Z ulice nebylo vidět za oknem žádnou aktivitu. Jelikož se zdálo, že není nikdo doma, řekl si Joe: „Teď je asi čas jet domů a udělat si inventuru. Úspěšný obchodník si musí řádně vést záznamy.“