Napoleon Hill – „52 týdnů k dosažení životního úspěchu“

Čtyřicátý čtvrtý týden

Dívejte se do zrcadla

Jednou časně z rána vešla do mé kanceláře sekretářka a ozná­mila mi, že přede dveřmi stojí nějaký bezdomovec a dožaduje se rozhovoru se mnou. Ponejprv jsem se rozhodl ušetřit čas a poslat mu nějaký sendvič nebo šálek kávy, ale něco mě tenkrát přemlou­valo, abych ho pustil dovnitř.

Nikdy v životě jsem neviděl ubožejšího člověka. Na bradě měl týden neholený vous a na sobě umoulané šaty, které vypadaly, jako kdyby je přitáhl z nějaké skládky hadrů.

„Heleďte, já vás neviním z toho, že jste šokovaný z mého vzhle­du,“ začal. „Ale obávám se, že jste se spletl. Máte mě za někoho jiného, než jsem. Nepřišel jsem pro almužnu. Přišel jsem, abych vás požádal, jestli byste mi nepomohl zachránit můj život.

Moje problémy začaly před rokem, když jsme se chytli s man­želkou a rozvedli se. Pak už šlo všechno proti mně. Ztratil jsem obchod a teď přicházím i o své zdraví.

Přišel jsem sem na návrh jednoho policajta, kterej se u mě za­stavil, zrovna když jsem chtěl skákat do řeky. Dal mi na vybranou, buď že pudu za váma, anebo rovnou do vězení. Tak jsem tady. Ten polda čeká venku, aby jako viděl, že plním slib.

Tón hlasu toho muže i jazyk, kterého používal, jasně napovída­ly, že získal v minulosti značné vzdělání. Po pár dotazech jsem zjistil, že ten člověk kdysi vlastnil nejznámější restauraci v Chica­gu. Pak jsem si vzpomněl, že jsem před několika měsíci viděl v novinách článek o tom, jak se ta restaurace prodávala v šerifské výprodeji.

Nechal jsem svou sekretářku, aby mu donesla nějakou snídani, protože ten člověk nejedl dva dny. Když se připravovalo jídlo, sta­čil jsem se dozvědět celý příběh toho muže. Nikdy ve svém životě neobviňoval nikoho jiného než sebe. To bylo znamení v jeho pro­spěch, které mi povědělo, jak bych mu mohl pomoci. Když skon­čil s jídlem, hovořilo jsem pro změnu já.

„Příteli můj,“ začal jsem, „pozorně jsem poslouchal váš příběh a musím říct, že na mě velmi zapůsobil. Zvláště hluboce na mě za­působilo, že jste se nepokoušel omluvit sám sebe a zbavovat se tak vlastní odpovědnosti za stav, ve kterém se teď nacházíte.

Kromě toho na mě zapůsobil i fakt, že jste za rozvod nesvaloval vinu na svou bývalou ženu. Že o ní mluvíte s takouvou úctou, to vás jistě chválí.“

V té chvíli muž pozvedl hlavu a jeho srdce zaplesalo. Přišel čas na to, abych vyrukoval se svým plánem. Chtěl jsem, aby mu celá ta věc byla předložena nějakým významným způsobem, aby to registroval. Doufal jsem, že se mi to podaří.

„Tak vy jste si přišel pro pomoc?“, pokračoval jsem. „Je mi to líto, ale musím vám oznámit, že po tom, co jsem od vás slyšel, neexistuje nic, v čem bych vám mohl pomoci!“

„Nicméně,“ pokračoval jsem, „znám jednoho muže, který by vám mohl pomoci, pokud budete chtít. Právě teď je v této budově a já vám ho rád představím, chcete-li.“ Pak jsem ho vzal zaruku, a zavedl ho do soukromé studovny a řekl jsem mu, aby se postavil naproti závěsu. Když jsem závěs odhrnul, díval se ten muž přímo do velkého zrcadla.

Ukázal jsem prstem na muže v zrcadle a řekl: „Tady je ten muž, který Vám může pomoci. On je jediným člověkem, který to doká­že. Dokud se sním lépe neseznámíte, nepoznáte ho blíž a nenau­číte se více mu důvěřovat, nikdy nenajdete cestu ven z vašich sou­časných problémů.“

Přistoupil k zrcadku blíže a podíval se zblízka a pozorně na svou tvář, udivenou a zkoprnělou. Pak se otočil ke mně a pronesl: „Už vím, co máte na mysli. Ať vám bůh žehná za to, že jste se mnou nejednal jako s nějakou bábovkou.“

S těmito slovy odešel. Neslyšel jsem o něm skoro dva roky, až se jednou po dlouhé době u mě zastavil. Byl tak změněný, že jsem ho ani nepoznal. Vysvětlil mi, že mu tenkrát pomohla Armá­da spásy a dala mu nějaké lepší oblečení. Pak si našel práci v nějaké restauraci, podobné té, jakou před lety vlastnil. Pracoval jako vrchní číšník až do doby, kdy potkal náhodou jednoho býva­lého přítele. Ten ho vyslechl a půjčil mu nějaké peníze, se kterými si pak celou restauraci koupil.

Dnes je jedním z nejvíce prosperujících majitelů restaurací v Chi­cagu. Nejenže je bohat co se týče stavu svého účtu, ale poznal také svou vlastní mysl a naučil se ji používat jako prostředek k navazování kontaktu se silami skryté inteligence. A to je velké bo­hatství.

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..